O vnitřní prostoru
Chtěl bych psát o vnitřním světě, jak ho vnímám, a mám na to jen pár znaků, kterým říkáme abeceda. Je to jako psát o lásce, o východu slunce a vůni lesa za letního odpoledne. Něco, co je nepopsatelné, popsat pár znaky, spojit je ve slova, slova ve věty a věty v text, který má dávat smysl nejen mně, ale hlavně vám, kteří právě čtete tyto řádky. Právě jsem se opotil i na místech, o kterých se nepíše. ;-)
Jógu jsem začal praktikovat před více než 30 lety a měl jsem štěstí na učitele, kteří nepojímali jógu jako soubor cvičení. Vždy říkali, že to, co vidíme, je jedna velmi nepatrná část jógy, a pokud se jí chceme opravdu vážně věnovat, je třeba obrátit zrak dovnitř a začít tam. Tak jsem začal s nadšením a láskou, protože jsem cítil, že je to cesta, která je mi milá a blízká.
Potýkal jsem se sám se sebou, s poučkami: vyprázdni svou mysl, medituj, zklidni se, vytvoř v sobě prázdnotu. Někdy jsem ani nevěděl, co dělám a proč. Časem se výlety do vlastního nitra staly běžnou součástí praxe a přicházelo poznávání něčeho, co přesahuje hranice světa, jak ho známe. Je nezměrné a nekonečné jako vesmír v neustálé proměně, a to, co je platné nyní, za chvíli již platnosti pozbývá.
Když zrak obrátíme dovnitř, objevíme nezměrný prostor. Prostor, který je zpočátku zaplněný myšlenkami, pocity, tím, co by se mělo, co od vás ostatní čekají – prostě harampádím, které jsme si tam naskládali svou poutí životem. Vše hala bala naskládané, spíše naházené v jednom velkém chumáči. A nyní, co s tím? Něco vyhodíte, něco srovnáte, a máte pocit: „Jupí, už se v sobě vyznám!“ Och, jak je v těchto okamžicích člověk daleko od pravdy. Co vyhodíme s pocitem, že je to nepořádek, který je dávno vyřešen, je zítra opět pěkně na svém místě, a zakopáváme o něj tak dlouho, dokud ho opravdu nepochopíme, nevyřešíme, a teprve pak ho můžeme opustit, rozpustit. A on na nás stejně ještě párkrát vykoukne, aby se přesvědčil, zda se u nás opravdu nemůže znovu ubytovat.
Trpělivou vnitřní prací tento prostor čistíme a kultivujeme, stejně jako náš vnější příbytek, stejně jako tělo cvičením. Nosíme věci ven i dovnitř. Jednou pak poznáme, že už jsme unaveni pořád čistit, schraňovat, přebírat pocity, myšlenky, věci naší duše. A pak nastává ten okamžik poznání: Dost! Konec zaplněným místnostem ve své duši. Vše musí pryč, už jsme unaveni věčným čištěním, přerovnáváním a posuzováním, co si vevnitř necháme a co dáme pryč.
Tehdy nastane čas, kdy vyprázdníme všechna vnitřní místa, všechny místnosti ve své duši. A pak jdete ještě dál a odstraníte i stěny místností, abyste zjistili, že vnitřní prostor je nekonečný a nekonečně prázdný jako zenové místo, kam do středu můžeme dát cokoli – květinu, lásku… A když se ponoříme do svého středu, spojíme se a staneme se tím, co jsme dali do svého středu.
Stáváme se vším, na čem spočine naše pozornost. Nekonečnými i proměnlivými jako je náš svět, a přitom prázdnými, bez zdí a omezení. Staňme se objeviteli vlastního prostoru, průzkumníky v zemi nepoznané – stojí to za to.
Milan
Milan je v Satyam studiu zastupujícím lektorem a můžete se s ním setkat na různých lekcích.
Informace o zástupech najdete v sekci rozvrh.
