Jak se mění svět jógy: Osobní zkušenost z několika kontinentů
s Petrou Šikulovou
To, co se zde chystám sdílet, vychází z mé osobní zkušenosti a pozorování života v zahraničí – především v Anglii, Austrálii a Kanadě. Zároveň to srovnávám s tím, jak to vnímáme u nás v České republice, a sleduji, jak se jóga vyvíjí v dnešním světě.
S jógou jsem se poprvé setkala před více než 11 lety. Možná to nezní jako dlouhá doba, ale i za tu relativně krátkou chvíli se její vnímání výrazně proměnilo. Dříve si ji lidé spojovali hlavně s meditací a pomalým protahováním. Byla považována za něco, co praktikují spíše klidní, vyrovnaní a duchovně zaměření lidé. O její fyzické stránce se tolik nemluvilo a mnozí k ní měli předsudky.
Moje úplně první zkušenost s jógou sahá až do dětství, kdy jsem cvičila s babičkou, aniž bych tušila, že jde o jógu. Později mě začala přitahovat natolik, že jsem ji začala pravidelně praktikovat – nejprve sama, a před 11 lety, když jsem žila v Austrálii, jsem se jí začala věnovat opravdu intenzivně. V té době jsem se setkávala především se třemi styly jógy: Hatha, Vinyasa a Yin. Každý z nich přinášel něco jedinečného – Hatha se soustředila na jednotlivé pozice, Vinyasa byla dynamická a plynulá a Yin umožňovala hluboké protažení a vnitřní zklidnění.
Australané jsou otevření a uvolnění, a protože jim přeje krásné počasí, často praktikují jógu venku. Díky blízkosti k Jižní Asii je tam cítit i vliv buddhismu a jeho propojení s jógou. (Pro upřesnění, tradiční Hatha jóga vychází primárně z hinduismu, ale buddhismus a hinduismus mají mnoho společného.)
Později jsem se na rok a půl přestěhovala do Londýna, kde jóga procházela zajímavými změnami. Byla tam jak skupina nadšenců, kteří ji milovali, tak lidé, které vůbec neoslovovala. Diskuze o józe byly hluboké, inspirativní a plné různých pohledů. V roce 2018 jsem se přestěhovala do Kanady, kde jsem zažila asi nejpříjemnější jógovou komunitu. Kanaďané jsou otevření, laskaví a jógu vědomě zapojují do svého života. Měla jsem dokonce možnost učit jógu ve školách a předávat její hodnoty dětem už od čtyř let, což bylo nádherné.
Po návratu do Londýna jsem se začala věnovat výuce jógy intenzivněji. Londýn je ale velmi rychlé, soutěživé a materialistické město, a to se promítlo i do jógové scény. Často jsem vnímala, že lidi více zajímalo, kdo zvládne náročnější pozici nebo kdo má lepší legíny než samotná podstata praxe. Lekce bývaly krátké, 45 nebo 60 minut, zaměřené hlavně na fyzickou stránku a méně na vnitřní prožitek. Na druhou stranu, v Londýně se hodně dbá na duševní zdraví a jóga tam hraje důležitou roli v podpoře psychické pohody.
Zajímavé je, že dnes existuje obrovské množství jógových stylů. Tradiční směry se postupně rozšířily, ale vzniklo i mnoho nových, někdy i kontroverzních forem, kde se jóga mísí s jinými aktivitami (Dokonce i s alkoholem. To nemá s jógou nic společného). Tato rozmanitost může být přínosná, ale někdy má také za následek zmatení začátečníků. Pravda je, že jóga je jen jedna – a pokud je její přístup autentický, má smysl.
Teď, když jsem se rozhodla usadit v Česku, s radostí sleduji zdejší jógovou komunitu. Je úžasné, jak vzdělaní jsou místní lektoři a jak hlubokou důvěru v jógu mají. Líbí se mi, že lidé tu na sebe nespěchají a dávají si čas na praxi. Taktéž samotné lekce jsou mnohem pomalejšího tempa než v Londýně. Na druhou stranu, jóga zde nese určitý stereotyp, je tu stále někdy vnímána spíše jako „jemné cvičení pro ženy“, což je velká škoda, protože její přínosy jsou daleko širší. Věřím ale, že její popularita roste a že si stále více lidí uvědomuje, jak pozitivně může ovlivnit nejen tělo, ale i mysl a celý životní styl.
Petra Šikulová
Petra vede v Satyam víkendové workshopy a zastupuje pravidelné lekce lektorů. Pro více informací o jejích workshopech se přihlaste k odběru newsletteru nebo sledujte sekci akce.
